Heroes VII: Příběh desetileté války (10. část)

. Publikováno v Heroes 7. Zobrazeno: 1700

Autor překladu: Caius


Předchozí díly:


852 YSD – Gryfí odhodlání

Dlouhá cesta domů

Kente a Ivan ptáka následovali, což jim umožnilo přeskupit se s armádou vzbouřených čarodějů, jíž vedla – nepříliš překvapivě – lady Tanis. Delegace Stříbrné ligy byla rozpolcena otázkou spojenectví se Seamusem a Tanis se podařilo přesvědčit několik svých čarodějných kolegů, aby se přidali na Ivanovu stranu.

Ona však ptáka nevyslala – přiletěl on za ní. Byla to starodávná a mocná bytost - více Duch nežli zvíře – a přinášel vzkaz pro Tanis. Modrý zobák, jak se nazýval, přiměl čaroděje přijít Ivanovi na pomoc, protože bez jejich zásahu by ho u Meadowfairu čekala záhuba.

Modrý zobák

Kdo však ptáka za Tanis poslal? Odpověď pro mě byla nasnadě – což je pochopitelné, jelikož jsem se s Modrým zobákem už dříve setkal - a chovám příjemnou vzpomínku na jeho paní. Zaslechl jsem, že zmizela během Pogromu na nekromanty – vždy však bývala bystrá a vynalézavá… Dovedu si představit, že nalezla způsob, jak po sobě zahladit stopy, dokonce i před takovými, jako jsem já.

Podělil jsem se o své podezření s Vévodou při zpáteční cestě do Talonguardu. Nepřitomně pokýval hlavou – jeho mysl tížilo cosi jiného. Všude kolem nás to byla samá vypálená vesnice a zpustošené pole; masové hroby, hlad, mor, zničené rodiny. Ivanova porážka u Meadowfairu zanechala jizvu na jeho tváři, zároveň mu však otevřela oči. Tak dlouho byl zaměřený na vítězství ve válce, že se od toho všeho oprostil. A nyní spatřil, jakou daň si válka vybírá a kdo na ni doplatil nejvíce.

Prazvláštní spojenci

Jak jsem předpokládal, u Talonguardu na nás čekala Anastasya z Gryfa. Tři sta let jsem ji neviděl, ale vůbec se nezměnila – ačkoliv její oči byly studenější než jsem si pamatoval.

Ivanovi jsem pochopitelně musel osvětlit část tajemné historie jeho rodiny, a seznámit ho s fascinujícími osudy jeho předků – potomků vévody Slavy. Pokud si to budete žádat, mí spolurádcové, mohu i vám jejich osudy připomenout – stačí se zeptat. Ale to už by bylo na jindy.

Pár následníků Gryfí linie se v historii rozhodlo, že se vydají…odlišnou cestou. Anastasya se, podobně jako její prateta Sveltana, stala členkou Pavoučího kultu - nekromantkou. Stále však byla loajální svému jménu a vrátila se z exilu, aby pomohla jeho současnému nositeli. Vyslala svého starého známého, Modrého zobáka, za Tanis, která byla její neslibnější kartou ve hře o záchranu Ivana u Meadowfairu. 

V mžiku však bylo jasné, že mezi čaroději a nekromanty panuje jistý odstup – nikdy si nezačnou důvěřovat, ani se nespřátelí. Hrůzy Války zlomené hole a Pogromu na nekromanty byly stále příliš čerstvé. Stejně tak Kente se měl, řekněme… na pozoru před čaroději, ať už jejich pláště měly jakoukoliv barvu. Asi není třeba dodávat, že v Talonguardu brzy bylo "veselo".

Ivan si však jejich neustálých půtek a ustavičného hašteření nevšímal. Porážka u Meadowfairu, zničení Železného pírka a zkáza, jíž byl svědkem – a často i strůjcem – téměř zadusila jeho bojovného ducha. Za zdmi Talonguardu stále zuřila válka, a Ivan pořád velel alianci Gryfů a Vlků – jeho srdce to však už nezajímalo. Smělý vojevůdce, kterým býval před několika měsíci, nyní bezcílně plánoval svůj další postup s pocitem jisté nevyhnutelnosti.

Později téhož roku se do Talonguardu vrátila andělka Murazel ve společnosti muže jménem Bleddyn. Byl to Krvavý kovář z Hammer Fallu, výrobce čarovných předmětů. Murazel jej požádala, aby pro Ivana ukul nový meč, doufaje, že ho tím pozvedne na duchu. Bleddyn pár dnů nato odešel se slibem, že bude zpět před sklonkem roku. 

Shromáždění rady

S příchodem prvních sněhových vloček se do Talonguardu vrátil Bleddyn. Když se tu novinu doslechli, sešli se Anastasya, Kente, Tanis a Murazel v Ivanově válečném salonu, aby spatřili meč, jejž ukoval pro Gryfího lorda. 

„Tajemstvím mého řemesla“, vysvětloval Bleddyn, „ je porozumět tomu, že zbraň není jen ocel, ale živoucí věc, která se stává doslova součástí svého nositele. Železné pírko, vévodo Ivane, provázelo tvou rodinu po staletí, skrze války a nesčetné útrapy. Bylo symbolem nezlomného Gryfího ducha a když bylo zničeno, část tebe, toho, co z tebe dělalo Gryfa, skonala s ním. Nestačilo by ti prostě jen dát nový meč.“

Aby zjistil, jaký Ivan byl a co ho činilo úplným, využil Bleddyn svou poslední návštěvu k rozhovoru s každým z těch, kdo se právě nacházel v místnosti.

Ode mne se dozvěděl o Ivanově tragické minulosti - o tom, co potkalo jeho otce a bratra, když byl ještě pouhé dítě.

Od Anastasyi vyzvěděl ucelený příběh Gryfí rodiny.

Od Kenteho věděl o Ivanově odvaze a smyslu pro čest.

Od Murazel se dozvěděl o jeho smyslu pro povinnost.

A od Tanis se doslechl o Ivanově…vrtošivém srdci.

A tak dal meči jméno, jež symbolizuje to, co Ivan ztratil – nazval ho: „Gryfí odhodlání“.

Poté, co kovář Bleddyn opustil místnost, Ivan strávil dlouhou chvíli obdivováním své nové zbraně. Jeho pohled však sklouzl na každého ze shromážděných – Andělku, Nekromantku, Čarodějku, Skřeta a Beztvářného – jež se kolem něj shromáždili u stolu. A pak konečně promluvil: 

„Válka pustoší naši zemi. Bratr bojuje proti bratru … to šílenství musím zastavit. Sám to však nedokážu.“

Zhluboka se nadechnul.

„Ten meč mě přiměl porozumět tomu, co jsem dosud vidět nedokázal: Tomu, že vás potřebuji, každého z vás. Vy jste to, co jsem celou dobu postrádal – kruté časy si žádají výjimečnou Radu, takovou, jakou svět doposud nespatřil. Se společným cílem tuto válku vyhrajeme!“

Ten den se zrodila Ivanova rada. A teď je na nás – na každém z nás – abychom napsali poslední kapitolu příběhu Desetileté války.

 

Tags: Příběh

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrujte se / přihlašte se na stránkách pro odesílání komentářů.