Heroes VII: Příběh desetileté války (1. část)

. Posted in Heroes 7 Zobrazeno: 2408

Autor překladu: Bušák

PŘÍBĚH DESETILETÉ VÁLKY (1. část)
843 YSD (Léta sedmého draka) – Sokolův poslední let

Jestliže Císařovna Maeve z rodu Sokolů spáchala hřích, byla tím hříchem pýcha. Často se stává, že si když myslíte, že máte věci
pod kontrolou, vše se rozpadne. Nebezpečí veliké pýchy bude opakujícím se tématem tohoto příběhu. Tak moc, že celá následující
staletí, budou moci historikové nazývat tuto válku „Válka pýchy“.

Kde začít? Možná proroctvím.

Na počátku našeho věku, to co badatelé nazývají „historický věk“, Ronan Veliký, nejvyšší král Sokolího klanu, porazil své nepřátele
a donutil je před ním padnout na kolena. Lidské klany zanikly a zrodila se Říše.

Říká se, že v den Ronanovy korunovace, zjevil se osobně Sedmý drak, Sar-Elam, před novým Císařem a promluvil na něj antickým
i nadčasovým hlasem zároveň. „Císaři ze Sokolího rodu“ pronesl. „Tvá krev je krví tvého pokolení. Tak dlouho, jak tvá krev přetrvá,
budou děti Ylath prosperovat.“

… No, asi pravděpodobně neřekl přesně tato slova, ale všechny zdroje se aspoň shodují v jejich významu: tak dlouho, jak bude
dynastie Sokolů existovat, tak dlouho budou děti Ylath – lidská rasa – prosperovat.

Jenže samozřejmě, že Sar-Elam udělal z rodu Sokolů cíl. Zejména démoni z Sheogu podnikli v průběhu historie, několik neúspěšných
útoků namířených proti Císařům sokolího rodu.

Nenávistné plány

Roku 564 YSD, druhé zatmění zbarvilo oblohy Ashanu rudou barvou, ještě o dva roky dříve, než slepí bratři předpověděli. Démonský princ Nenávisti, Ahribban, který šířil uvnitř říše vzpurné a nesouhlasné nálady, osobně velel obležení hlavního města říše, Sokolího vrchu. Císař Liam padl v boji, zatímco démonští kultisté vedení zrádkyní jezebeth, pozabíjeli jeho dědice, jako lovnou zvěř.

Naštěstí, gryfímu vévodovi, Antonovi, se podařilo zabít Jezebeth a zachránit Liamovu jedinou příbuznou: jeho neteř Gwendolyn. Princezna byla v bezpečí a císařská vojska spojila své síly a společně prolomila obležení Sokolího vrchu a zničila Ahribbana.

A tak byly pekelné plány zmařeny a krev Ronanova zachována.

Když nastal čas čtvrtého zatmění, Císařovna Maeve byla připravena. Slepí bratři zdokonalili své umění, a tentokrát jejich předpovědi byly naprosto přesné. Zatmění nastalo přesně ve chvíli, kdy jej očekávali a tak když se démoni začali rozlézat po zemích Sokolí Říše, rytíři světla byli již připraveni je přivítat s požehnanou ocelí v rukách.

Vše bylo pod kontrolou.

Ale Císařovna Maeve podceňovala současného vládce Sheogu, toho, kterému říkali Vládce démonů. Zatímco jednotky démonů byly koncentrovány na bojištích, skupinka zabijáků infiltrovala stěny Sokolího vrchu. A v jejich čele nebyl nikdo jiný, než Jezebeth, která si vysloužila - či byla potrestána, záleží na úhlu pohledu – druhý život v Sheogu, jako sukuba.

Jezebeth byla plně odhodlaná dokončit to, v čem před čtyřmi stoletími selhala. Společně se svými démony vtrhla do trůnního sálu, zabila Maeve a popravila i celou její rodinu. Pak spálila celé město na popel, aby zajistila, že žádný dědic nepřežije.

Čtvrté zatmění skončilo porážkou démonů a zároveň jejich největším vítězstvím.


Krev za krev 

Přesto to nevypadalo, že by měl rod lidí zaniknout. A pro učence to mohlo znamenat jen dvě věci.

Skeptici tvrdili, že proroctví Sar-Elama bylo špatné po celou dobu, nebo alespoň špatně vyložené. To se stává pořád, opravdu - stejně jako byste nikdy neměli věřit někomu, kdo tvrdí, že pouze on má pravdu, také byste nikdy neměli věřit někomu, kdo tvrdí, že jeho výklad proroctví je ten pravý.

Na druhou stranu, věřící doufali, že syn Císařovny, Brendan nějakým zázrakem přežil masakr Sokolího vrchu. Jakkoli to bylo nepravděpodobné, mnoho lidí tomu chtělo věřit. Církev světla vyhlásila rok smutku: pokud bude během té doby Brendan nalezen živý, stane se Císařem. Pokud ne, pak bude prohlášen za mrtvého a císař bude vybrán mezi vévody říše.

Během té doby bylo vynaloženo veškeré úsilí na dopadení démonských nájezdníků. Mezi nimi byla i Jezebeth. Byl to Ivan z gryfího vévodství, jenž velel skupině gryfích jezdců, kteří ji nalezli a zahnali do rohu. Sukuba se pokusila ukrýt na planině, v troskách Castelrose, staré citadely svaté inkvizice.

Nebylo žádným tajemstvím, že Ivan byl dobrý přítel Císařovny Maeve a neprokázal její vražedkyni žádné slitování. Pravděpodobně znáte lidovou píseň, ketrou jejich setkání inspirovalo. Myslím, že zní nějak takhle:

Zkoušela sesílat svá odporná kouzla,
tak jí usek ruku.
Zkoušela prchnout zpět do pekla,
tak jí usekal křídla.
Začala jej prosit o život,
on tasil svůj meč.
Slíbila, že se stane jeho ženou,
rozezpíval svou čepel seč.
Pak její hlavu sťal, 
a uvědomil si, že tím dílo dokonal.


Básnické vlastnosti písně jsou jistě diskutabilní, ale o to tady nejde. Důležité je to, co píseň nezmiňuje: fakt, že Jezebeth měla v kapse poslední triumf, který mohla nabídnout za záchranu svého života. Jejím posledním manévrem bylo, že Ivanovi nabídla informace o Brendanovi. Na to ale odpověděl, že by nevěřil jedinému slovu vraha, zvlášť když jím byla sukuba. A pak ji sťal hlavu s mohutným hvizdem meče.

Po smrti Jezebeth bylo čtvrté zatmění konečně zažehnané. Ale problémy v říši teprve započaly…

Tags: Heroes VII Příběh

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrujte se / přihlašte se na stránkách pro odesílání komentářů.