Heroes VII: Příběh desetileté války (2. část)

. Publikováno v Heroes 7. Zobrazeno: 1856

Autor překladu: Bušák


Předchozí díly:

 


 

PŘÍBĚH O DESETILETÉ VÁLCE (2. Část)
844 YSD – Konkláve nového úsvitu

Smrt Maeve byla pomstěna. Z doutnajících trosek Sokolího vrchu bylo tělo padlé Císařovny vzato do císařského
letohrádku poblíž města Whitecliff v chrtím vévodství. Zde byla pochována dle svého postavení, dle tradice bylo
její tělo zpopelněno, tak aby její duševní podstata stoupala směrem vzhůru, směrem k Elrathovi. 

Nikdo nemohl ignorovat houstnoucí atmosféru během obřadu. Obřadu, kterého se zúčastnili všichni vévodové
a vévodkyně.

Ivan z gryfího vévodství, Maevin mstitel.
Seamus z jeleního vévodství.
Amilcar z býčího vévodství.
Rowena z jednorožčího vévodství.
Enguerrand z chrtího vévodství.
Stefan z vlčího vévodství.

Pakliže byl Brendan skutečně mrtvý, jeden z nich se měl brzy stát císařem, či císařovnou.

Brzy po pohřbu Maeve, oznámila církev světla ustanovení konkláve nového úsvitu ve svatém městě, Flammschrein.
Tato sestava andělů, kněží a učenců, v čele s oblíbeným archandělem a válečným hrdinou Sandalfonem, měla rozhodnout,
kdo zdědí korunu. Samozřejmě, dokonce i několik staletí po urielově nechvalné lsti, mělo mnoho občanů říše stále výhrady
týkající se církevní nestrannosti a podezřívali kněží a anděly, že zkrátka vyberou takového kandidáta, který nejlépe poslouží
jejich zájmům.

Aby zmírnil tato podezření, rozhodl se Sandalfon pozvat k účasti na konkláve anděla jménem Murazel. „Strážce vršku Hammer,
statečné srdce, nejčistšího světla. Věřím ti. Věřím, že nám pomůžeš vybrat nejlepšího možného císaře pro tento velký národ.
Věřím, že nás udržíš upřímné a pravdivé. Přidáš se ke konkláve nového úsvitu a posadíš se opět po mém boku, během těchto
těžkých časů?“

Byl to skvělý tah: Murazel byla legendární postavou, známou tím, že upřednostnila lidskou rasu před tou svou, před anděly.
Pomohla svobodným městům na východě v mnoha případech, někdy i proti Říši a její vlastní druh ji považoval za vyhnance.
Jestliže někdy existoval anděl, který by nikdy před svými morálními hodnotami neupřednostnil zisk, nebo politiku, byla to
právě Murazel. 

Murazel přijala Sadalfonovu nabídku, vyměnila vršek Hammer za Flammschrein a ukončila tak šest století trvající exil.


Sokol pod jiným jménem

Samozřejmě, jakmile bylo ustanoveno konkláve, do Flammschreinu se začali sjíždět spousty mladých mužů, tvrdících, že jsou Maevin syn Brendan. Konkláve je vždy podrobilo podrobnému rozhovoru, ale vždy jejich tvrzení zamítlo. Někteří členové konkláve naléhali, aby tito darebáci byli mučeni a demonstrativně popraveni. Přesně dle své povahy, Murazel byla důrazně proti tomuto řešení a místo toho navrhla, aby byli posíláni na rok do vězení, kde mohli meditovat a přemýšlet tak o svých životních volbách. Moudrý Sadalfon schválil Murazelin návrh. Ukázalo se, že i toto řešení bylo dostatečně odrazující. 

Uplynulo několik týdnů a konkláve stále diskutovalo a vedlo vyšetřování o možném přežití Brendana. V Říši rostlo napětí. Každý měl svůj názor na to, kdo by měl usednout na trůn. Všichni vévodové i vévodkyně měli přinejmenším jednoho předka z rodu Sokolů ve svém rodokmenu a všichni při tvorbě jejich žádostí shromažďovali genealogické dokumenty a další důkazy o jejich dědičnosti. 

Nejzřetelnějším kandidátem byl Seamus z jeleního rodu. Rod jelena byl v podstatě bratrancem rodu Sokolího a zdálo se, že tato silná rodinná vazba nemůže být zpochybněna. Někteří učenci, ale poukazovali na to, že Seamus vlastně nebyl přímým potomkem jeleního rodu, ten vyhynul během druhého zatmění, byl pouze potomkem vzdáleného přiženěného pokolení. Jistě měl v sobě část sokolí krve, ale zdaleka ne tolik, jak by doufal. 

Titíž učenci upírali své zraky na lepšího kandidáta: Ivana z gryfího vévodství. Bylo dokázáno, že Ivan byl potomkem obou vévodství, sokolího i hlavní linie jeleního. Velký hrdina druhého zatmění, vévoda Anton se později stal chotěm Císařovny Gwendolyn a zplodil s ní tři děti, z nichž druhé zdědilo Gryfí vévodství. Ale Antonova matka Cate, byla posledním potomkem jeleního rodu, který měl děti.

Není třeba dodávat, že Seamus nebyl s prací těchto učenců vůbec spokojen. 

Válka slov

V hospodách v Říši se začaly šířit obviňující zvěsti. Tyto zvěsti tvrdili, že to byl právě Ivan, kdo vpustil démony do Sokolího vrchu a doufal, že po smrti Maeve zdědí trůn. Jestliže byl Ivan nevinný, jak mohl vědět, kde se Jezebeth skrývá? Opravdu se pokoušel Maeve pomstít, nebo se chtěl jen ujistit, že bude sukuba mlčet?

V té době se Ivan dvořil Seamusově dceři Nolwenn. Jak pověsti sílily, Seamus veřejně zakázal dceři, aby se s Ivanem vídala. „Gryf může mít na křídlech krev“ prohlásil. Amilicar z býčího rodu, který zdědil rodinnou zášť vůči gryfímu rodu, Ivanovi nikdy nedůvěřoval, obvinil jej mnohem méně důvtipně.


Ostatní vévodové nebyli tak dychtiví, aby se přidali k Seamusovu a Amilicarovu obvinění, ale požadovali po Ivanovi, aby vysvětlil, jak věděl, kde se Jezebeth skrývá a jednou provždy tak vyřešil tuto neobjasněnou záležitost. Tvrdohlavý a hrdý Ivan to odmítl. (Ivan se o jezebeth dozvěděl z důvěryhodného zdroje a jako čestný muž tento zdroj nechtěl prozradit.) Když Amilicar z rodu býka prohlásil, že mlčení je dostatečným důkazem jeho dvojakosti, vyzval jej Ivan na souboj. „Není nic, za co bych se měl stydět,“ řekl. „Ať Elrath vybere, kdo mluví pravdu a kdo šíří lži!“

Dva týdny před výročím Maeviny smrti se Ivan a Amilicar setkali na neutrálním území, v malém městečku Brookshirev bývalém Sokolím vévodství. Prohlašujíce sám sebe za Maeve vyvoleného šampiona, tasil Amilicar meč. Mezi svědky nastal rozruch, když rozpoznali legendární čepel pravdy, rodový meč Sokolího vévodství, jeden ze sedmi „Bastards of Elrath“. Ivan zasalutoval svému protivníkovi gryfím mečem zjevení a boj začal.

Ivan byl mladší, rychlejší a silnější, ale Amilicar byl zkušenější, zručnější a mazanější. Souboj trval třicet trýznivých minut a zdál se být vyrovnaný. Meče se stgřetávali znovu a znovu. Pak se stalo nepředstavitelné: jeden z Ivanových úderů roztříštil sokolí čepel na kousky.

Odzbrojen a šokován, přiznal Amilicar svou porážku. Ivan prokázal svou nevinu ve férovém souboji, ale na publikum padl nepříjemný pocit. Mnoho z nich si myslelo, že zlomený meč nebyl náhoda: mělo to být znamení, jež ohlašovalo konec Sokolí říše. 

O tři dny později se zvony Flammschreinu rozezněly, ale jejich tón byl ponurý a zlověstný. Byl to tón umíráčku. Sandalfon byl zavražděn. Do jeho srdce byla zaražena čepel temnoty. A Murazel zmizela.

Tags: Heroes VII Příběh

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrujte se / přihlašte se na stránkách pro odesílání komentářů.