Heroes VII: Příběh desetileté války (4. část)

. Posted in Heroes 7 Zobrazeno: 1390

Autor překladu: Caius


Předchozí díly:


846 YSD - Panenské slzy

Zpočátku se mnozí naivně upírali k myšlence, že se konflikt mezi Jednorožčím a Chrtím vévodstvím nerozšíří
do zbytku drolící se Říše. Válka byla vyhlášena ke konci měsíce Tančících plamenů roku 846 YSD a první boje
proběhly v měsících Zářící hvězdy a Světelné koruny. Někteří optimističtí blázni věřili, že přicházející zima zchladí
srdce a hlavy na obou stranách. Avšak událost, tehdy zvaná Válkou panenských slz, neměla skončit tak snadno.
Zima toho roku byla mírná a sotva zpomalila postup armád.

Enguerrand věděl, že dobytí Yorwicku nepřichází v úvahu – jeho plánem bylo zaměřit se na území na západním
a východním okraji Jednorožčího vévodství. Bayworth, ležící na březích Tiryiského zálivu, byl lákavou trofejí.
A obsazení Killburnu, rozprostírajícího se téměř v srdci Říše, by mu zajistilo pořádný kus Jednorčího území
ovládaného Rowenou. Naproti tomu Rowena zvolila přímější taktiku a začala pochodovat na Millfield, obilnici
Chrtího vévodství, doufaje, že zničí Enguerrandovu zásobovací linii.

Opravdové bitvy měly přijít až na jaře roku 847 YSD


Válka tří front

Nebudu zde do detailu popisovat každou bitvu, ačkoliv byly dějištěm mnoha osudů a hrdinských činů a každá z nich by mohla být námětem nádherné písně.

Měli byste vědět, že Enguerrandovo vojsko, vedené Garlandem z Blackstonu, obléhalo Bayworth od měsíce Pavoučí královny 846 do měsíce Azurových vln 847, ale nedokázali zdolat jeho hradby. Obránci města, pod vedením barona Cliva Morgana, využívali starých Tiryiských pašeráckých stezek pro obstarávání jídla a zásob. Když ze severu konečně dorazily posily Jednorožců byl Garland nucen zrušit obléhání a ustoupit.

Enguerrand sice přišel o Bayworth, Killburn měl však stále na dosah. Nicméně nezapomínal na to, že se blíží Ivan z Gryfa, aby bojoval po boku Roweny. Když Ivana zastihla zpráva, že Enguerrand táhne na Killburn, sebral svou kavalérii, a co možná nejrychleji ujížděl na západ. Velení hlavní armády předal věrnému poručíku - Taťáně ze Stormgradu, známé u vojáků jako Bílá lvice. Jistě to byl od Ivana riskantní krok, ale musíte pochopit, proč nemohl nechat Killburn padnout. 

Možná jste už slyšeli příběhy o Lordu Wilfredovi z Kilburnu, proslulém toulavém rytíři…Během druhého Zatmění jel tento velký hrdina do Gryfího vévodství nabídnout svůj meč vévodu Antonovi. Posléze se stal Antonovým věrným společníkem a spolubojovníkem v mnoha nesnázích. O pár let později se Lord Kilburn stal novým Jednorožčím vévodou. Vévodkyně Rowena byla Wilfredovou dědičkou.

Určitě už chápete, že tím, že přišel na pomoc Roweně, splatil Ivan dluh za pomoc jejího předka. Obranou Kilburnu před hladovými Chrty ctil jeho památku.

Když však Ivanova jízda spojila síly s Rowenou a pak se nedaleko Kilburnu připravovali na boj s Enguerrandem, všichni – a zahanbeně přiznávám, že včetně mě – zapomněli na Amílcara z Býka.

Býk a lvice

Třináctého dne Krvavého měsíce přepadlo poblíž Edenbrooku – na jižní straně Růžových hor - býčí vojsko Taťániny oddíly. Bílá lvice bojovala s vervou – věděla, že gryfí armáda musí dorazit do Jednorožčího vévodství za každou cenu. Vzala si tři sta mužů a ze všech sil se snažila bránit konvoj před Amílcarovým útokem. Z udatných vojáků, kteří by mohli vyprávět příběh o jejím hrdinském vzdoru, přežil jediný. Její oběť umožnila většině armády utéct a přejít na druhou stranu hor.

Amílcar, jehož arogance po vítězství nad Bílou lvicí ze Stormgradu ještě zesílila, rychle zaměřil svou pozornost k vyššímu cíli: postupoval na východ, směrem ke Gryfímu vévodství, s úmyslem zmocnit se části Ivanova území. Čtvrtého dne Světelné koruny jeho vojsko přešlo hranici vévodství a dvacátého prvního začalo s obléháním Voronského vrchu. Dvacátého pátého dne město padlo.

Prvního dne měsíce Bílé panny se do války zapojil Štefan z Vlka, který poslal své vojáky na sever vyvážit převahu Býka. Daleko na severu Seamus z Jelena strávil posledních několik měsíců kácením lesů na hranicích s Irollanem, shromažďuje dřevo za neznámým účelem. Jeho záměry byly nevyzpytatelné jako vždy, ale bylo zřejmé, že i on se brzy zapojí do bitevní vřavy.

Rychlá poznámka o Říšském kalendáři:

Někteří z vás žádali bližší informace o kalendáři, který používáme ve Svaté říši, a jménech jednotlivých měsíců. Měl jsem za to, že tento kalendář se používá v mnoha zemích, ale malá rekapitulace zajisté neuškodí:

1. měsíc Matky Luny (zasvěcený Ashe v podobě matky, dárkyně života)

2. měsíc Závoje noci (zasvěcený Malasse, dračici temnoty)

3. měsíc Kvetoucího slunce (zasvěcený Elrathovi, draku světla)

4. měsíc Smaragdové písně (zasvěcený Sylanně, dračici země)

5. měsíc Azurových vln (zasvěcený Shalasse, dračici vody)

6. měsíc Tančícíh plamenů (zasvěcený Arkathovi, draku ohně)

7. měsíc Smějících se větrů (zasvěcený Ylathovi, draku vzduchu)

8. měsíc Krvavého měsíce (zasvěcený boji proti Urgashovi, draku chaosu)

9. měsíc Zářící Hvězdy (zasvěcený Sar-Elamovi, sedmému drakovi)

10. měsíc Světelné koruny (zasvěcený Říšské dynastii Svaté říše)

11. měsíc Pavoučí královny (zasvěcený Ashe v podobě čarodějnice, královny smrti)

12. měsíc Bílé panny (zasvěcený Ashe v podobě panny, dárkyně osudu)

Říše, jako většina národů, převzala elfskou tradici sedmidenních týdnů, s dny pojmenovanými po dračích božstvech: Malda, Elda, Arda, Sylada, Shalda, Ylda a Ashda. Elda je v Říši dnem modliteb a odpočinku, zatímco ve svobodných městech je jím Ylda nebo Ashda, v Irollanu Sylada a podobně.

Tags: Heroes VII Příběh

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrujte se / přihlašte se na stránkách pro odesílání komentářů.