Heroes VII: Příběh desetileté války (7. část)

. Publikováno v Heroes 7. Zobrazeno: 1485

Autor překladu: Caius


Předchozí díly:


849 YSD - Hodina pravdy

Odhalení

Krátce potom, co Ivan vstoupil do Skareny, vyvolal elf Tieru duchovní bránu. Když jí Ivan prošel, ocitl se na vzdáleném místě – jedné z tajných pevností, které Dračí rytíři zvou „Skryté domy“. A právě zde, v bezpečí místních zdí, zjistil pravdu. 

Nu, vidím, že skeptiky mezi vámi by zajímalo, jak jsem se o jejich rozhovoru dozvěděl já. Co bych to byl za Mistra špehů, kdyby bylo tak snadné přede mnou věci utajit? Řekněme, že mám své způsoby, jak zjistit informace, které lidé rádi tají.

Vězte, že to, co se vám chystám odhalit, nikdy nesmí opustit tuto Stínovou radu. Stejně by vám nikdo neuvěřil…

Skarenské opatství

Jak se ukázalo, Tieru se nesešel s Ivanem z pozice vyslance z Irollanu, království elfů, nýbrž jako jeden z Dračích rytířů, utajované skupiny zasvěcené ochraně rovnováhy Chaosu a Řádu na Ashanu. Dračí rytíři nechtěli být zataženi do občanské války, měli však zvláštní zájem na přežití Sokolí linie. 

Sar-Elamovo proroctví jasně zmiňovalo, že se se zánikem této linie nakloní rovnováha ve prospěch Chaosu, což Dračí rytíři nemohli dovolit.

Proto tedy nabídli azyl Murazel, když prchla z Flammschreinu. Neutekla totiž sama - snažila se ochránit před újmou Brendana Sokola.

O pět let dříve byl před Konkláve nového úsvitu přiveden chlapec. Lovec ho nalezl žít v lese mezi zvířaty. Posléze ho dovedl do Flammschreinu, kde byli Murazel a Sandalfon schopni potvrdit, že se skutečně jedná o Brendana Sokola. Nastaly ale jisté…komplikace, kvůli kterým se Murazel se Sandalfonem rozhodli, že bude lepší počkat, než o přežití dědice zpraví zbytek Konkláve.

Někdo však jejich tajemství musel odhalit, jelikož se jedné noci do Flammschreinské citadely vplížila skupina vrahů s cílem usmrtit chlapce. Podle Murazel se jednalo o temné elfy, Tieru však odmítal obvinit celý Ygg-Chall bez důkazu – tuto chybu už dříve udělal. Murazelin popis útočníků přiměl Tierua uvěřit, že se jednalo o skupinu nájemných vrahů, kteří se zvou „Erebovy čepele“ podle velkého taktika zrůd bez tváře z Válek starších. Sandalfon se pokusil chlapce ochránit, Čepele však prokázaly, že jsou v umění boje proti andělům více než zběhlé, což se údajně naučily od svého proslulého zakladatele.

Erebos, bájný zakladatel Čepelí

Murazel věděla, že pro Sandalfonovy vrahy nebude překážkou, a tak udělala to jediné, co ji napadlo – popadla chlapce, zatřepotala zlatými křídly a odletěla hledat pomoc u Dračích rytířů.

Tieruova žádost

Kdo Erebovy čepele najal? Murazel ani Tieru to nevěděli s jistotou, měli však za to, že to byl někdo s přístupem do Konkláve nebo s informátory ve Flammschreinu. Nemysleli, že se jedná o démonský komplot, ale spíš o čin někoho, kdo usiluje o trůn – což by nebylo možné, pokud by se potvrdilo, že je Brendan naživu.

Dračí rytíři sledovali všechny vévody a vévodkyně Svaté říše, ovšem jen o jednom byli přesvědčeni, že za útokem nestál – a to o Ivanovi. 

Ivan však nebyl potěšen tím, co slyší. Pokud Brendan Sokol žije, proč to dál tajit? Občanská válka zuřila už léta a bylo ztraceno nespočet životů. Ať už se chlapce pokusil zabít kdokoliv, neuspěl, a bylo načase, aby se Sokol vrátil domů. Jedině tak mohl v Říši zavládnout mír.

Tieru však zavrtěl hlavou a odvedl Ivana do jiné části Skrytého domu – Brendanových komnat.

Murazel se zmiňovala o „komplikacích“, a Ivan teď pochopil, co měla na mysli. Brendanovi bylo osmnáct, byl skoro mužem. Choval se však jako malé dítě. Tieru Ivanovi vysvětlil, že když chlapcovy mladé oči viděly, jak démoni vyvražďují celou jeho rodinu, roztříštilo to jeho duši. Tenhle Sokol nikdy vládnout nebude.

Nakonec se Ivan Murazel a Tierua zeptal, proč ho do Skrýše přivedli a řekli mu celou pravdu. Odpověď však už znal. Protože Sokolí line musí pokračovat, aby byla udržena rovnováha, ale Dračí rytíři to musí držet v tajnosti - daleko od Říše, aby jejich věc (a zbytek světa) neohrozil žádný démon nebo proradný vévoda. Říše však potřebuje Císaře, a věřili, že Ivan je nejvhodnějším kandidátem, proto si zasloužil znát pravdu, aby zcela porozuměl, co je v sázce.

Poté, co byl Ivan odveden zpět do Skareny, odmítl hovořit o tom, co se stalo. Byl zachmuřený, stejně jako jeho myšlenky.

Říše ve válce

Rok 849 YSD byl z celé Desetileté války nejfatálnější. Na západě přerostl svár Jednorožčího a Chrtího vévodství v konflikt tří stran poté, co ze severu zaútočil Seamus z Jelena. Rowena z Jednorožce se rozhodla postupovat kupředu a obléhat Enguerrandovu pevnost ve Whitecliffu. Za ní však, od břehů Tiryiského zálivu až po Růžové hory, zůstávaly jen plameny a krev.

Na východě se Amílcar z Býka a jeho Černí strážci dostali hluboko na Vlčí území , obsadili Merion a Stormdale a táhli na Chillbury. Štefan z Vlka shromáždil své síly v Kriegspiru a připravoval se na protiúder. Věděl však, že příliš mnoho vojáků ztratil na severu, v boji s orky. A dřív nebo později poklekne před Býkem. Mohl doufat jen v to, že bude-li dostatečně vzdorovat, dokáže alespoň vyjednat s Amílcarem rozumné podmínky.

A přesně v tu chvíli se Murazel objevila v Isegrimu, Štefanově hradě, s nabídkou. Ivan z Gryfa byl ochoten prominout Vlkův útok na svá území a uzavřít spojenectví proti Býčí armádě, pokud bude Štefan ochoten uznat Ivanův nárok na Sokolí trůn. Všechna Vlčí teritoria měla být navrácena svému právoplatnému pánu.

Ivanova nabídka byla lepší, než to, v co by mohl Štefan doufat u Amílcara, a Ivan to věděl. Ani nečekal na Štefanovu odpověď a s Gryfí armádou vstoupil na území Býčího vévodství, kde spěšně obsadil Waterway, město obchodu. Dále postupoval na jih. V následujících měsících bylo k vidění mnoho bojů – v Býčím i Vlčím vévodství. Spojené armády Ivana a Štefana dokonce obsadily samotné Chiascuro a Amílcara byl tak donucen prchnout do svého letního paláce v Cornadoře, ponechán žoldáky svému osudu. Čtrnáctého dne zářící koruny se vévoda z Býka - se dvěma armádami u bran -konečně vzdal.

Tags: Heroes VII Příběh

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrujte se / přihlašte se na stránkách pro odesílání komentářů.